wz
CNW:Counter

Vyjížďky leden a únor 2007

 

Tato stránka popisuje cyklistické akce, kterých jsem se zúčastnil. Fotografie z vyjížděk, jsou-li jaké, byly nasnímány fotoaparátem Olympus d-595 zoom. Chcete-li rovnou navštívit galerie fotografií bez čtení textu níže, najdete všechny zde

7.1. 2007    Původně plánovaný výlet na Okoř se pro velké bahno na trase a předpovídaný silný vítr přesunul do Brdských lesů . A myslím, že kdo se zúčastnil,nelituje. Sraz byl v 10,30 a vůdcem byl zkušený Gung Ho. S malou zastávkou na Zbraslavi jsme se tradiční cestou a netradičně volným tempem vypravili do Haloun. Počasí ušlo, těch pár kapek, co cestou spadlo, nás nemohlo rozhodit.  Jeli jsme v 7 lidech, poměr kluci-holky byl 4:3, takže co se děvčat týká, byla mimořádná účast. V Halounech se ale odpojila Iva, o pár kilometrů dál i Elí, která dala přednost, dobružné jízdě s nechvalně proslulou  společností České Dráhy.. My ostatní jsme ostřejším  tempem přes kopec Babka dorazili do Prahy. Naměřil jsem 77 ujetých kilometrů a převýšení

987 m. Fotky z akce najdete tady , další fotky, tentokrát od Snaila, jsou na jeho webu snail.xf.cz A nakonec jedna společná od Elí je tu.

·  

 

30.12.2006            Před pár dny napadl konečně první letošní sníh a tak nebylo možno odolat. Vzhledem k blížícím se silvestrovským oslavám, nebylo snadné najít na výlet parťáky, ale nakonec jsme se sešli čtyři (Eliška s Liborem, Petr a moje maličkost). Sraz byl v 11 hodin na metru Háje. Trasa vedla přes Průhonice, po červené turistické značce do Psár, kde jsme pojedli výborný oběd a dále přes Záhořany a mezi bikery známé záhořanské brody do Davle. Sněhu bylo více než dost a teplota se držela kolem bodu mrazu. Nikdo se v Záhořanském potoce nevykoupal, což lze na namrzlém povrchu považovat za úspěch, neřku-li zázrak. Z Davle jsme vzhledem k blížící se tmě dojeli do Prahy po asfaltu. Celkově vyšel výlet na 70 km, nastoupané převýšení 561 metrů, doba jízdy 4 hodiny a 4 minuty. Prostě pohodová předsilvestrovská vyjížďka… Fotky najdete na stránce zde

 

21.1.2007  Fajn vyjížďka, která by se dala klidně nazvat "Po stopách Kyrilla zabijáka" . Teprve v kopcích bylo vidět, co nám ten neřád udělal s Brdskými lesy. Polomy a zatarasené cesty, všude spousta nalámaných větví. Jet se dalo, ale cesta byla zpestřena přelézáním padlých stromů a vytahováním větví z výpletu. Aby toho nebylo málo, teprve v Halounech jsme se dozvěděli, proč přes ohlášení účasti nedojel na místo srazu Gyngy. Při sjezdu ze Strahova absolvoval přímý náraz do stromu. S otevřenou zlomeninou ruky skončil v nemocnici ve Střešovicích a v tuto chvíli by měl být na operačním sále. Přeju rychlé uzdravení. Jinak jízda byla poklidná a tempo příjemné. Vyjelo nás sedm, část se odpojila v Halounech na vlak, do Prahy jsme se vrátili po vlastní ose tři. S větrem v zádech to pěkně svištělo. Vyjížďka celkem vyšla na 75 km, nastoupané převýšení 1034 m. Takže díky všem za účast ! Fotky z vyjížďky najdete tady

4.2.2007  Slušné bahenní lázně na jihozápadě od Prahy. Sraz ve 13 hodin na metru Háje zorganizovala Eli, ale pak se pro nemoc  omluvila. Tak jsme jeli ve třech, Midlander, Vejdel a já. Lesem jsme projeli do Průhonic a pak po červené turistické značce jsme se bahnili směrem na Psáry. Tam jsme pojedli polívku a pokračovali směrem na Točnou. Zde místním riderům na jejich dráze Midlander ukázal, jak správně padat z kola… Pak už jsme se s klukama rozloučili a každý se ubíral svým směrem k domovu. Celkem mi to dalo příjemných 57 km, převýšení 580 m a čistý čas jízdy 3hod.5minut. Na únorové nedělní odpoledne tak akorát. Fotek jsem moc neudělal, respektive jenom dvě, a najdete je tady.

17.2.2007  Krásný sluneční den byl jako stvořený pro hezkou sobotní vyjížďku, aspoň to tak za oknem vypadalo. Venku moje předjarní nadšení trochu zchladil pohled na teploměr ukazující pouhých 5 st. Celsia.  To mě sice za jízdy až tolik netrápilo, ale 30minutové čekání na hrázi hostivařské přehrady mě přetvořilo do podoby klepajícího se ratlíka na vycházce zimní krajinou. Nakonec ale všechny skupiny a podskupiny na místo srazu dorazili a po sečtení účastníků jsme napočítali celých 18 bikerů ! Na únor teda hodně slušná účast.  Kolem jedenácté jsme se vydali vpravdě turistickým tempem podél Botiče do Průhonic. Cestu zpestřovali občasné pády a malé karamboly na mokrých kořenech a všudypřítomné bahno, zvolna měnící naše naleštěné biky na nevábně vyhlížející hroudy hlíny.

Oběd jsme si dali v hospůdce v Průhonicích. Ceny i obsluha slušné, krmení a napojení 18 vyhládlých bikerů zvládl personál bez potíží. Po hodině odpočinku jsme pokračovali přes Točnou na Zbraslav a poté k Berounce do vyhlášené hospůdky U Pigiho. Tam se naše společná cesta slunečnou sobotou uzavřela a já po jednom pivu vyrazil k domovu. Jsem rád, že nemocné koleno nezlobilo a cestu s náma absolvovala i z virozy se zotavující Elis - hnací to motor každé bikové akce. Hezké počasí mě celkem namlsalo a zvažuju zítřejší vyjížďku s chrty z bike-fora. Uvidíme ráno !

Fotky z dnešního dne najdete zde !

18.2.2007  Svižná vyjížďka s chrty z bike-fora. Tempo vyšší , ale dalo se ustát. Že bahno bylo všudy přítomné a traily byly prošpikovány ve vichřici padlými stromy snad už ani nemusím psát... Trasa vedla přes mekku pražských bikerů—Točnou, Záhořanské údolí a Jílové až do hospody na Karlíku. Vzhledem k tomu, že jsem šel večer s Elinou za kulturou,  po dobrém obědě jsem se odtrhl a vyrazil k domovu. Díky tomu, že kyselina mléčná se v mých unavených údech tou dobou už rozlévala jak Berounka při povodni, mě to až tak moc nemrzelo… Navíc si mne při zpáteční cestě vzal do parády jeden z chrtů, který potřeboval taky rychle domů, takže jsem byl za svůj předčasný návrat řádně vytrestán. Dobře mi tak. Se slovy vezmeme to tudy zkratkou pěkným sjezdíkem jsme najeli snad ještě víc, než ostatní při řádném návratu. Ale nelituji, poznal jsem nové cesty a cestičky. Jen v divadle trpělo mé zdecimované pozadí a ztuhlé nohy mi  naznačovaly, že  odtud  po vlastních neodejdu. Naštěstí se  obavy ukázaly jako liché a v pořádku jsem se dostal domů.   Fotky z akce najdete zde

24.2.2007 Dnes jsem se svým parťákem Elinou absolvoval supertajnou přípravnou jízdu pro orientační závod dvojic „VIPrahlý BAJKonur“. Původní místo a čas srazu pod Barandovským mostem se z důvodu selhání lidského faktoru nepodrželo dodržet a tak jsme se sešli až v 15 hodin na Budějovické. Hlavním úkolem bylo najít místo startu závodu v Prokopském údolí. To se nám podařilo až překvapivě snadno. Po malém občerstvení jsme pak vyrazili na domnělou trať hledat domnělé kontrolní stanoviště, bez kterých by žádný orientační závod nebyl orientačním závodem. Bylo nám celkem jasné, že první kontrola bude na kopci cenzurováno.. Odtud jsme se vydali po cenzurováno turistické značce do údolí řeky cenzurováno. I malému dítění musí být jasné, že odtud bude potřeba jet na kontrolní stanoviště  cenzurováno. Pak jsem chtěl jet směrem na cenzurováno, kde bude evidentně další konrola, ale Elina řekla, že jsem cenzurováno a že netrefím ani do cenzurováno a že má hlad. Tak jsme se vydali směrem do hospůdky u Picassa ve Velké Chuchli. Po hodině bloudění křovisky s ostrými trny, mě Elina opět řekla, že jsem cenzurováno. Pak jsme se  proti všem předpokladům objevili na dálnici na Rozvadov, která je zcela mimo prostor závodu. Eli už neříkala nic, jen se dívala do nebe. Po dalším dlouhém pochodu lesem jsme, nyní již po tmě dorazili do hospody v Chuchli, kde jsme se při pivku a dobré večeři dohodli, že závod (možná) vyhrajeme. Takže milí soupeři: BACHA NA NÁS !!! Pár fotek, které nepodlehli předstartovní cenzuře najdete tady.

25.2.2007 Svižná vyjížďka s bikeforem. Dávat ovšem vyjížďce s bike-forem přívlastek „svižná“ je asi stejně originální, jako psát o vodě, že je mokrá. Příště už bez přívlastku. Dnešní tempo se mě ale zdálo ještě vražednější než jindy. A to navzdory tomu, že organizátoři slibovali „mimořádně pohodové tempo“. A nutno dodat, že měli jako obvykle úspěch . Nalákali na svůj slogan neuvěřitelných  20. bikerů a bikerek!

Každý ale jel co mohl a nikdo si nestěžoval, koneckonců by na to neměl ani čas.Všichni slušnou porci kilometrů do Haloun  bez reptání ujeli, první odpadlíci se oddělili až po obědě.

 Já skklízel plody včerejšího bloudění v trnových keřích a hned v Dobřichovicích jsem díky trnům v plášti prodělal defekt na obou kolech. Protože duši jsem měl náhradní jen jednu, musel jsem lepit. Díky tomu jsem přišel o nejvražednější část vyjížďky – stoupání na hřeben. Po opravě a nafouknutí kol jsem si zkrátil cestu do Haloun podél vody a díky tomu si udržel fyzické síly až do konce dnešní akce.

Jinak počasí bylo fajn, oběd výbornej, co víc si na neděli přát? Fotky z vyjížďky jsou zde!